autoritář
[ʔa͡utorɪtaːř̥], 2. j. [ʔa͡utorɪtaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo očekává a vyžaduje naprostou poslušnost, podřízení, kdo nepřipouští názory druhých:
Jeho otec je autoritář.
Má pověst autoritáře.
Zaměstnanci o něm hovořili jako o autoritáři, který je šikanuje.
► autoritářka
[ʔa͡utorɪtaːř̥ka], 2. mn. [ʔa͡utorɪtaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Prezidentka si počínala jako autoritářka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utorɪtaːř̥], 2. j. [ʔa͡utorɪtaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo očekává a vyžaduje naprostou poslušnost, podřízení, kdo nepřipouští názory druhých:
Jeho otec je autoritář.
Má pověst autoritáře.
Zaměstnanci o něm hovořili jako o autoritáři, který je šikanuje.
► autoritářka
[ʔa͡utorɪtaːř̥ka], 2. mn. [ʔa͡utorɪtaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Prezidentka si počínala jako autoritářka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)