defenziva
[defenzɪva], [defenziːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
defenzíva
[defenziːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
(při ozbrojeném, sportovním, názorovém aj. střetnutí) odrážení útoků, obranná taktika, obrana op. ofenziva, ofenzíva 1:
propracovaná / bezchybná / děravá defenziva
defenzíva soupeře / protivníka
Vojska byla zatlačena do defenzivy.
Fotbalové mužstvo má dobře organizovanou defenzívu.
Pokusila se ho dostat do defenzivy, ale nepodařilo se jí to, vinu necítil.
2. profesní mluva: sport
(v kolektivních sportech) skupina hráčů, jejichž hlavním úkolem je odvrátit útok soupeře, obranná řada syn. obrana 5; op. ofenziva, ofenzíva 2:
Domácím lépe pracovala defenziva než ofenziva.
Po přestávce chybovala celá defenziva včetně gólmana.
Přetížená sparťanská defenzíva kapitulovala.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[defenzɪva], [defenziːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
defenzíva
[defenziːva]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1.
(při ozbrojeném, sportovním, názorovém aj. střetnutí) odrážení útoků, obranná taktika, obrana op. ofenziva, ofenzíva 1:
propracovaná / bezchybná / děravá defenziva
defenzíva soupeře / protivníka
Vojska byla zatlačena do defenzivy.
Fotbalové mužstvo má dobře organizovanou defenzívu.
Pokusila se ho dostat do defenzivy, ale nepodařilo se jí to, vinu necítil.
2. profesní mluva: sport
(v kolektivních sportech) skupina hráčů, jejichž hlavním úkolem je odvrátit útok soupeře, obranná řada syn. obrana 5; op. ofenziva, ofenzíva 2:
Domácím lépe pracovala defenziva než ofenziva.
Po přestávce chybovala celá defenziva včetně gólmana.
Přetížená sparťanská defenzíva kapitulovala.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)