aplaus
[ʔapla͡us]
(2. j. -su, 6. j. -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
(pro koho)
projev obdivu, pochvaly potleskem, zejména při uměleckém nebo sportovním výkonu:
nadšený / bouřlivý aplaus
Za svůj výkon sklidila zasloužený aplaus.
Po každé replice následoval aplaus.
Diváci borce odměnili dlouhotrvajícím aplausem.
Kapela nastoupila na scénu za mohutného aplausu zcela zaplněného sálu.
Aplaus pro hráče nebral konce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔapla͡us]
(2. j. -su, 6. j. -su)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
(pro koho)
projev obdivu, pochvaly potleskem, zejména při uměleckém nebo sportovním výkonu:
nadšený / bouřlivý aplaus
Za svůj výkon sklidila zasloužený aplaus.
Po každé replice následoval aplaus.
Diváci borce odměnili dlouhotrvajícím aplausem.
Kapela nastoupila na scénu za mohutného aplausu zcela zaplněného sálu.
Aplaus pro hráče nebral konce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)