aplaudovat
[ʔapla͡udovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo aplauduje komu, čemu; ~)
potleskem projevovat obdiv, pochvalu, zejména při uměleckém nebo sportovním výkonu:
nadšeně / bouřlivě aplaudovat
Klavíristovi aplaudovalo zcela vyprodané hlediště Rudolfina.
Diváci aplaudovali výkonům našich sportovců.
Opona šla pětkrát nahoru a diváci aplaudovali vestoje.
Publikum na tribunách se postavilo a hlasitě aplaudovalo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔapla͡udovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo aplauduje komu, čemu; ~)
potleskem projevovat obdiv, pochvalu, zejména při uměleckém nebo sportovním výkonu:
nadšeně / bouřlivě aplaudovat
Klavíristovi aplaudovalo zcela vyprodané hlediště Rudolfina.
Diváci aplaudovali výkonům našich sportovců.
Opona šla pětkrát nahoru a diváci aplaudovali vestoje.
Publikum na tribunách se postavilo a hlasitě aplaudovalo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)