apel I
[ʔapel]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨fr.⟩
(na co, na koho; k čemu, ke komu)
dovolávání se něčeho, výzva k něčemu, zprav. veřejné povahy:
morální apel
apel na svědomí / na zdravý rozum
apel na dodržování lidských práv
naléhavý apel na politiky
apel k zodpovědnosti
apel k národu
Na jejich opakované apely úřad ani neodepsal.
Součástí apelu na ministra byl požadavek na změnu vyhlášky.
V jednání zazněl apel na výstavbu nového domova pro seniory.
Cílem klipu byl apel na úsporu elektřiny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔapel]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨fr.⟩
(na co, na koho; k čemu, ke komu)
dovolávání se něčeho, výzva k něčemu, zprav. veřejné povahy:
morální apel
apel na svědomí / na zdravý rozum
apel na dodržování lidských práv
naléhavý apel na politiky
apel k zodpovědnosti
apel k národu
Na jejich opakované apely úřad ani neodepsal.
Součástí apelu na ministra byl požadavek na změnu vyhlášky.
V jednání zazněl apel na výstavbu nového domova pro seniory.
Cílem klipu byl apel na úsporu elektřiny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)