apatykář
[ʔapatɪkaːř̥], 2. j. [ʔapatɪkaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
zastaralé kolokv.
znalec léčiv, lékárník:
venkovský apatykář
Umění apatykářů má kořeny v Orientu.
► apatykářka
[ʔapatɪkaːř̥ka], 2. mn. [ʔapatɪkaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Mladá apatykářka připravovala masti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔapatɪkaːř̥], 2. j. [ʔapatɪkaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
zastaralé kolokv.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
znalec léčiv, lékárník:
venkovský apatykář
Umění apatykářů má kořeny v Orientu.
► apatykářka
[ʔapatɪkaːř̥ka], 2. mn. [ʔapatɪkaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Mladá apatykářka připravovala masti.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)