antagonista II
[ʔantagonɪsta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1. farmacie a farmakologie
látka (lék) působící proti vzniku určitého účinku, opačně působící látka nebo látka bránící účinku jiné látky op. agonista 1:
Hořčík je antagonistou vápníku.
Jednotlivé ingredience léků se mohou navzájem chovat jako agonisté nebo antagonisté.
Řada léků má antagonisty.
2. anatomie
sval působící opačným směrem vůči jinému svalu op. agonista 2:
Zkrácený sval působí tlumivě i na své antagonisty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔantagonɪsta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1. farmacie a farmakologie
látka (lék) působící proti vzniku určitého účinku, opačně působící látka nebo látka bránící účinku jiné látky op. agonista 1:
Hořčík je antagonistou vápníku.
Jednotlivé ingredience léků se mohou navzájem chovat jako agonisté nebo antagonisté.
Řada léků má antagonisty.
2. anatomie
sval působící opačným směrem vůči jinému svalu op. agonista 2:
Zkrácený sval působí tlumivě i na své antagonisty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)