animozita
[ʔanɪmozɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
(mezi kým; vůči komu, vůči čemu; proti komu, proti čemu; ke komu, k čemu)
odmítavý postoj, zaujatost, nechuť, odpor • projev tohoto postoje, odporu ap.:
osobní animozity mezi politiky
animozita vůči komunismu
animozita proti řediteli
turecká animozita ke Kurdům
animozita ke všemu cizímu
vzájemné animozity Francouzů a Američanů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanɪmozɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
(mezi kým; vůči komu, vůči čemu; proti komu, proti čemu; ke komu, k čemu)
odmítavý postoj, zaujatost, nechuť, odpor • projev tohoto postoje, odporu ap.:
osobní animozity mezi politiky
animozita vůči komunismu
animozita proti řediteli
turecká animozita ke Kurdům
animozita ke všemu cizímu
vzájemné animozity Francouzů a Američanů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)