akcentovat
[ʔakcentovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (kdo, co akcentuje co)
připisovat, připsat určitému jevu zvláštní význam, důležitost, zdůrazňovat, zdůraznit ho:
akcentovat sociální témata
Ve svém projevu akcentoval ekonomické problémy.
Výstava akcentuje malířovu ilustrátorskou tvorbu.
Ve hře je akcentována láska jako nejdůležitější síla v životě.
Její poslední album se vyznačuje ostrým akcentováním toho, co je mužské, a co naopak ženské.
2. lingvistika (kdo akcentuje co)
silově a melodicky zdůrazňovat, zdůraznit slabiku ve slově nebo slovo ve větě:
akcentovat první slabiku
přídavné jméno → i akcentovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔakcentovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (kdo, co akcentuje co)
připisovat, připsat určitému jevu zvláštní význam, důležitost, zdůrazňovat, zdůraznit ho:
akcentovat sociální témata
Ve svém projevu akcentoval ekonomické problémy.
Výstava akcentuje malířovu ilustrátorskou tvorbu.
Ve hře je akcentována láska jako nejdůležitější síla v životě.
Její poslední album se vyznačuje ostrým akcentováním toho, co je mužské, a co naopak ženské.
2. lingvistika (kdo akcentuje co)
silově a melodicky zdůrazňovat, zdůraznit slabiku ve slově nebo slovo ve větě:
akcentovat první slabiku
přídavné jméno → i akcentovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)