akcent
[ʔakcent]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1. lingvistika (na čem)
silové a melodické odlišení slabiky od ostatních slabik ve slově nebo odlišení slova od ostatních slov ve větě syn. přízvuk, důraz 3:
akcent na první slabice
Většina německých podstatných jmen má slovní akcent na začátku slova.
2.
charakteristická výslovnost určité osoby, zejména při užívání cizího jazyka:
jižanský akcent
mít silný akcent
Mluví anglicky bez akcentu.
3. (na co)
zásadní důraz na něco:
hra se silným humanistickým akcentem
klást akcent na sociální otázky
Akcent byl položen na snížení výrobních nákladů.
Režisér posílil politický akcent hry.
4.
ozvláštňující, zvýrazňující prvek nějakého jevu:
Kompozici oživily výrazné barevné akcenty.
Světelné akcenty zaměřte na vybrané kusy nábytku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔakcent]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
1. lingvistika (na čem)
silové a melodické odlišení slabiky od ostatních slabik ve slově nebo odlišení slova od ostatních slov ve větě syn. přízvuk, důraz 3:
akcent na první slabice
Většina německých podstatných jmen má slovní akcent na začátku slova.
2.
charakteristická výslovnost určité osoby, zejména při užívání cizího jazyka:
jižanský akcent
mít silný akcent
Mluví anglicky bez akcentu.
3. (na co)
zásadní důraz na něco:
hra se silným humanistickým akcentem
klást akcent na sociální otázky
Akcent byl položen na snížení výrobních nákladů.
Režisér posílil politický akcent hry.
4.
ozvláštňující, zvýrazňující prvek nějakého jevu:
Kompozici oživily výrazné barevné akcenty.
Světelné akcenty zaměřte na vybrané kusy nábytku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)