agresivita
[ʔagresɪvɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1. (vůči komu; proti komu; ke komu; mezi kým)
sklon k útočnému chování, jednání • takové chování, jednání:
agresivita v mezilidských vztazích
Politikova agresivita vůči novinářům škodí jemu i jeho straně.
Projevoval agresivitu proti obsluze restaurace.
Učeň byl potrestán za agresivitu ke spolužákům.
Je nutné řešit narůstající agresivitu mezi mládeží.
Sport umožňuje vybití nahromaděné agresivity.
Obžalovaný trpí sexuální agresivitou.
Alkohol často vyvolává agresivitu.
Agresivita při přepadeních roste.
Jeho verbální agresivita se stupňovala a opakovaně nám vyhrožoval.
2.
agresivní 2, prudký, razantní, průbojný, bezohledný ráz, charakter • takové jednání, chování syn. agresivnost, agresívnost:
agresivita řidičů
rostoucí agresivita předvolební kampaně
nepříjemná agresivita některých médií
3. (vůči komu; mezi kým; ke komu)
útočné chování živočichů vůči živočichům stejného nebo jiného druhu (při obstarávání potravy, volbě partnera ap.):
agresivita mezi samci
agresivita vůči opačnému pohlaví
U kohoutů se někdy vyskytuje agresivita k člověku.
Při snaze o získání vůdčího místa ve smečce psi v různé míře uplatňují agresivitu.
4.
vlastnost některých látek nebo prostředí spočívající ve škodlivém až destruktivním působení na jinou látku, předmět ap.:
agresivita vody
korozní agresivita atmosféry
odolnost stavebních materiálů proti chemické agresivitě prostředí
5. (při čem; v čem)
(ve sportu) útočný, silový způsob hry:
vštěpovat hráčům zdravou agresivitu
Celku chyběla agresivita a bojovnost.
V útoku chyběla domácím agresivita při střelbě.
Soupeř přidal na agresivitě v osobních soubojích.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔagresɪvɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
1. (vůči komu; proti komu; ke komu; mezi kým)
sklon k útočnému chování, jednání • takové chování, jednání:
agresivita v mezilidských vztazích
Politikova agresivita vůči novinářům škodí jemu i jeho straně.
Projevoval agresivitu proti obsluze restaurace.
Učeň byl potrestán za agresivitu ke spolužákům.
Je nutné řešit narůstající agresivitu mezi mládeží.
Sport umožňuje vybití nahromaděné agresivity.
Obžalovaný trpí sexuální agresivitou.
Alkohol často vyvolává agresivitu.
Agresivita při přepadeních roste.
Jeho verbální agresivita se stupňovala a opakovaně nám vyhrožoval.
2.
agresivní 2, prudký, razantní, průbojný, bezohledný ráz, charakter • takové jednání, chování syn. agresivnost, agresívnost:
agresivita řidičů
rostoucí agresivita předvolební kampaně
nepříjemná agresivita některých médií
3. (vůči komu; mezi kým; ke komu)
útočné chování živočichů vůči živočichům stejného nebo jiného druhu (při obstarávání potravy, volbě partnera ap.):
agresivita mezi samci
agresivita vůči opačnému pohlaví
U kohoutů se někdy vyskytuje agresivita k člověku.
Při snaze o získání vůdčího místa ve smečce psi v různé míře uplatňují agresivitu.
4.
vlastnost některých látek nebo prostředí spočívající ve škodlivém až destruktivním působení na jinou látku, předmět ap.:
agresivita vody
korozní agresivita atmosféry
odolnost stavebních materiálů proti chemické agresivitě prostředí
5. (při čem; v čem)
(ve sportu) útočný, silový způsob hry:
vštěpovat hráčům zdravou agresivitu
Celku chyběla agresivita a bojovnost.
V útoku chyběla domácím agresivita při střelbě.
Soupeř přidal na agresivitě v osobních soubojích.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)