adoptivní
[ʔadoptɪvňiː], [ʔadoptiːvňiː]
přídavné jméno
1.
který někoho adoptoval 1 (přijal dítě za vlastní):
adoptivní matka / otec
Novorozeně bylo adoptivní rodině předáno do čtrnácti dnů po porodu.
Vyrostl u adoptivních rodičů, o vlastních nemá žádnou informaci.
přen.
Štěpána nám hlídá adoptivní babička. cizí žena, která se o dítě stará podobně jako vlastní babička
Narodil se v USA, na olympiádě ale soutěžil za Kanadu, svou adoptivní vlast. která je náhradou za původní
2.
který byl adoptován 1 (přijat za vlastní):
adoptivní dcera / syn
Svou adoptivní sestru mám ohromně rád.
Drama vypráví o adoptivních bratrech, kteří se sejdou na pohřbu matky.
Vychoval jsem šest dětí, tři vlastní a tři adoptivní.
3.
vztahující se k adopci 1 (přijetí dítěte za vlastní):
adoptivní péče
adoptivní rodičovství
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔadoptɪvňiː], [ʔadoptiːvňiː]
přídavné jméno
1.
který někoho adoptoval 1 (přijal dítě za vlastní):
adoptivní matka / otec
Novorozeně bylo adoptivní rodině předáno do čtrnácti dnů po porodu.
Vyrostl u adoptivních rodičů, o vlastních nemá žádnou informaci.
přen.
Štěpána nám hlídá adoptivní babička. cizí žena, která se o dítě stará podobně jako vlastní babička
Narodil se v USA, na olympiádě ale soutěžil za Kanadu, svou adoptivní vlast. která je náhradou za původní
2.
který byl adoptován 1 (přijat za vlastní):
adoptivní dcera / syn
Svou adoptivní sestru mám ohromně rád.
Drama vypráví o adoptivních bratrech, kteří se sejdou na pohřbu matky.
Vychoval jsem šest dětí, tři vlastní a tři adoptivní.
3.
vztahující se k adopci 1 (přijetí dítěte za vlastní):
adoptivní péče
adoptivní rodičovství
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)