adjunkt
[ʔadjuŋkt]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti, -tové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. historické
pracovník určený na pomoc jinému pracovníkovi ve vyšším zařazení, zejména pomocný úředník:
soudní / poštovní adjunkt
Stal se adjunktem krajského úřadu.
Adjunkti připravovali gymnazisty ke studiu na univerzitě.
2.
vystudovaný lesník vykonávající své první zaměstnání pod dohledem revírníka:
lesní adjunkt
adjunkt centrální správy lesů
► adjunktka
[ʔadjuŋktka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
nastoupila jako mladá adjunktka na lesní správu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔadjuŋkt]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti, -tové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. historické
pracovník určený na pomoc jinému pracovníkovi ve vyšším zařazení, zejména pomocný úředník:
soudní / poštovní adjunkt
Stal se adjunktem krajského úřadu.
Adjunkti připravovali gymnazisty ke studiu na univerzitě.
2.
vystudovaný lesník vykonávající své první zaměstnání pod dohledem revírníka:
lesní adjunkt
adjunkt centrální správy lesů
► adjunktka
[ʔadjuŋktka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
nastoupila jako mladá adjunktka na lesní správu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)