čtvrť
[čtvrť]
(2. j. -tě, -ti, 1. mn. -tě, -ti, 3. mn. -tím, 4. mn. -tě, -ti, 6. mn. -tích, 7. mn. -těmi)
podstatné jméno rodu ženského
část většího města mající určitý ráz, účel ap.:
obytná / průmyslová čtvrť
chudinská / dělnická čtvrť
židovská / čínská čtvrť
Bydlíme v klidné vilové čtvrti.
◊ kamarádi / bratři z mokré čtvrti žertovné
(hospodští) pijáci, společníci při pitce:
Sedával na lavičce a popíjel s kamarády z mokré čtvrti.
Bratři z mokré čtvrti skončili na záchytce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtvrť]
(2. j. -tě, -ti, 1. mn. -tě, -ti, 3. mn. -tím, 4. mn. -tě, -ti, 6. mn. -tích, 7. mn. -těmi)
podstatné jméno rodu ženského
část většího města mající určitý ráz, účel ap.:
obytná / průmyslová čtvrť
chudinská / dělnická čtvrť
židovská / čínská čtvrť
Bydlíme v klidné vilové čtvrti.
◊ kamarádi / bratři z mokré čtvrti žertovné
(hospodští) pijáci, společníci při pitce:
Sedával na lavičce a popíjel s kamarády z mokré čtvrti.
Bratři z mokré čtvrti skončili na záchytce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)