čmoud I
[čmo͡ut], 2. j. [čmo͡udu]
(2. j. -du, 6. j. -du, -dě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
(tmavý) hustý dým, kouř syn. čoud 1:
štiplavý čmoud
čmoud z komínu / výfuku
Kuchyň byla plná čmoudu.
Všude bylo tolik čmoudu, že nic neviděl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čmo͡ut], 2. j. [čmo͡udu]
(2. j. -du, 6. j. -du, -dě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(tmavý) hustý dým, kouř syn. čoud 1:
štiplavý čmoud
čmoud z komínu / výfuku
Kuchyň byla plná čmoudu.
Všude bylo tolik čmoudu, že nic neviděl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)