člunek
[člunek]
(2. j. -nku, 6. j. -nku, 6. mn. -ncích, -nkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
člun 1 (plavidlo):
Nalodili se na malý člunek.
Uvázali jsme člunek u břehu.
Lidé kolem břehů na člunkách chytají ryby.
2.
člun 2 (gumová duše):
Na jednom z toboganů se jezdí na čluncích.
3. textilnictví
(u šicího stroje nebo dříve tkalcovského stavu) pouzdro sloužící k vedení spodní nitě, při výrobě tkaniny k provlékání příčné nitě mezi podélné nitě:
tkalcovský člunek
šicí stroj se člunkem
Útková nit je uložena ve člunku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[člunek]
(2. j. -nku, 6. j. -nku, 6. mn. -ncích, -nkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
člun 1 (plavidlo):
Nalodili se na malý člunek.
Uvázali jsme člunek u břehu.
Lidé kolem břehů na člunkách chytají ryby.
2.
člun 2 (gumová duše):
Na jednom z toboganů se jezdí na čluncích.
3. textilnictví
(u šicího stroje nebo dříve tkalcovského stavu) pouzdro sloužící k vedení spodní nitě, při výrobě tkaniny k provlékání příčné nitě mezi podélné nitě:
tkalcovský člunek
šicí stroj se člunkem
Útková nit je uložena ve člunku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)