člun
[člun]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
otevřené nebo polozakryté plavidlo zprav. podlouhlého tvaru:
nákladní člun
spustit na vodu záchranný člun
Po řece plul motorový člun.
U břehu kotví rybářské čluny.
Převrhl se s nimi nafukovací člun.
□ politika dělových člunů historické: politologie
(zejména v 19. a na začátku 20. století) využití přítomnosti námořních sil v nějaké oblasti k prosazení diplomatických cílů
2.
nafukovací gumová duše určená k jízdě na sněhu, na skluzavce ap.:
sněžný člun
aerodynamické čluny na tobogány
jízda na člunu ve sněhovém koridoru
Na sjezdovky, kde jezdí gumové čluny, nesmí lyžaři.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[člun]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
otevřené nebo polozakryté plavidlo zprav. podlouhlého tvaru:
nákladní člun
spustit na vodu záchranný člun
Po řece plul motorový člun.
U břehu kotví rybářské čluny.
Převrhl se s nimi nafukovací člun.
□ politika dělových člunů historické: politologie
(zejména v 19. a na začátku 20. století) využití přítomnosti námořních sil v nějaké oblasti k prosazení diplomatických cílů
2.
nafukovací gumová duše určená k jízdě na sněhu, na skluzavce ap.:
sněžný člun
aerodynamické čluny na tobogány
jízda na člunu ve sněhovém koridoru
Na sjezdovky, kde jezdí gumové čluny, nesmí lyžaři.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)