čórka
[čoːrka]
(2. j. čórky, 2. mn. čórek)
podstatné jméno rodu ženského
⟨rom.⟩
kolokviální
čorka
[čorka]
(2. j. čorky, 2. mn. čorek)
podstatné jméno rodu ženského
⟨rom.⟩
kolokviální
krádež:
V nastalém zmatku se nám podařila perfektní čórka.
Policajti řešili v Kauflandu nějakou čorku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čoːrka]
(2. j. čórky, 2. mn. čórek)
podstatné jméno rodu ženského
⟨rom.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
čorka
[čorka]
(2. j. čorky, 2. mn. čorek)
podstatné jméno rodu ženského
⟨rom.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
krádež:
V nastalém zmatku se nám podařila perfektní čórka.
Policajti řešili v Kauflandu nějakou čorku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)