čórnout
[čoːrno͡ut]
(3. j. čórne, rozk. čórni, čin. čórnul, čin. ž. čórla, čórnula, trp. čórnut, podst. jm. čórnutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
(kdo čórne co; co {komu; odkud; kde})
čornout
[čorno͡ut]
(3. j. čorne, rozk. čorni, čin. čornul, čin. ž. čorla, čornula, trp. čornut, podst. jm. čornutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
(kdo čorne co; co {komu; odkud; kde})
ukrást syn. čmajznout, čajznout, lohnout, štípnout:
Kdo mi čórnul cigára?
Nikdy jsem nic nečórla.
Nějaký nenechavec jim z auta čornul autosedačku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čoːrno͡ut]
(3. j. čórne, rozk. čórni, čin. čórnul, čin. ž. čórla, čórnula, trp. čórnut, podst. jm. čórnutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo čórne co; co {komu; odkud; kde})
čornout
[čorno͡ut]
(3. j. čorne, rozk. čorni, čin. čornul, čin. ž. čorla, čornula, trp. čornut, podst. jm. čornutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo čorne co; co {komu; odkud; kde})
ukrást syn. čmajznout, čajznout, lohnout, štípnout:
Kdo mi čórnul cigára?
Nikdy jsem nic nečórla.
Nějaký nenechavec jim z auta čornul autosedačku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)