částice
[čaːsťɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
velmi malá část celku, hmoty, látky ap., částečka:
půdní částice
částice nečistot z okolí
měřit obsah pevných částic ve vzduchu
Při spalování uhlí vznikají jemné prachové částice.
Virus je mikroskopická infekční částice napadající buňky.
2. fyz.
stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí charakterizovaná hmotností, nábojem, příp. dalšími fyzikálními veličinami:
částice hmoty / antihmoty
částice světla / elektromagnetického záření foton
kladně nabitá částice jádra vodíku
urychlovač částic
srážky částic ve vakuu
□ α částice / alfa částice fyz. □ částice α / částice alfa fyz.
jádro helia
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem α-částice, alfa-částice.
□ β částice / beta částice fyz. □ částice β / částice beta fyz.
elektron nebo pozitron uvolněný při rozpadu jádra atomu
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem β-částice, beta-částice.
□ elementární částice fyz.
základní, dále nedělitelná stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí (např. elektron, foton, kvark, Higgsův boson)
□ fyzika (elementárních) částic
obor fyziky zkoumající vlastnosti a vzájemné působení subatomárních částic (např. jejich srážky v urychlovačích)
syn. částicová fyzika
□ Higgsova částice fyz.
hmotná elementární částice s nulovým spinem
syn. Higgsův boson
Podle britského fyzika Petera Higgse (nar. 1929).
3. lingv.
neohebné slovo vyjadřující vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi nebo k výpovědi, do níž je začleněno, a nemající platnost větného členu
• mn. částice takový slovní druh syn. partikule:
modální částice
Najdi v textu všechny částice.
Částice ať a kéž stojí obvykle na začátku věty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čaːsťɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
velmi malá část celku, hmoty, látky ap., částečka:
půdní částice
částice nečistot z okolí
měřit obsah pevných částic ve vzduchu
Při spalování uhlí vznikají jemné prachové částice.
Virus je mikroskopická infekční částice napadající buňky.
2. fyz.
stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí charakterizovaná hmotností, nábojem, příp. dalšími fyzikálními veličinami:
částice hmoty / antihmoty
částice světla / elektromagnetického záření foton
kladně nabitá částice jádra vodíku
urychlovač částic
srážky částic ve vakuu
□ α částice / alfa částice fyz. □ částice α / částice alfa fyz.
jádro helia
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem α-částice, alfa-částice.
□ β částice / beta částice fyz. □ částice β / částice beta fyz.
elektron nebo pozitron uvolněný při rozpadu jádra atomu
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem β-částice, beta-částice.
□ elementární částice fyz.
základní, dále nedělitelná stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí (např. elektron, foton, kvark, Higgsův boson)
□ fyzika (elementárních) částic
obor fyziky zkoumající vlastnosti a vzájemné působení subatomárních částic (např. jejich srážky v urychlovačích)
syn. částicová fyzika
□ Higgsova částice fyz.
hmotná elementární částice s nulovým spinem
syn. Higgsův boson
Podle britského fyzika Petera Higgse (nar. 1929).
3. lingv.
neohebné slovo vyjadřující vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi nebo k výpovědi, do níž je začleněno, a nemající platnost větného členu
• mn. částice takový slovní druh syn. partikule:
modální částice
Najdi v textu všechny částice.
Částice ať a kéž stojí obvykle na začátku věty.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)