hněv
[hňef], 2. j. [hňevu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
pocit prudkého rozčílení, rozhořčení, rozzlobenost, zlost • takový projev, pobouření:
Nedal průchod svému hněvu.
Má sklony k výbuchům hněvu a zuřivosti.
Reakce v hněvu nepřinese dobrý výsledek.
Třásl se hněvem.
Není radno kritizovat, pokud nechcete čelit hněvu lidu.
S hněvem a smutkem se těžko usíná.
2. zprav. množné hněvy, knižní
spory, rozepře doprovázené nepřátelstvím, nedorozuměním ap.:
povznést se nad starými hněvy
Zapomeňme na předchozí hádky, pře a hněvy.
Lépe je předejít velkým hněvům a pláči.
Léta dala zapomenout hněvům a dnes k ní chodí všichni tři bývalí manželé.
◊ nechat se unést hněvem
velmi se rozčílit a jednat pod vlivem emocí
◊ oči mu planou [hněvem / nadšením / nenávistí ap.]
pociťuje silný hněv, nadšení, nenávist ap. a z jeho pohledu, výrazu tváře tyto emoce vyzařují
◊ soptit / sršet hněvem expresivní
být velice rozčílený, rozhořčený, zuřit, běsnit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hňef], 2. j. [hňevu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
pocit prudkého rozčílení, rozhořčení, rozzlobenost, zlost • takový projev, pobouření:
Nedal průchod svému hněvu.
Má sklony k výbuchům hněvu a zuřivosti.
Reakce v hněvu nepřinese dobrý výsledek.
Třásl se hněvem.
Není radno kritizovat, pokud nechcete čelit hněvu lidu.
S hněvem a smutkem se těžko usíná.
2. zprav. množné hněvy, knižní
spory, rozepře doprovázené nepřátelstvím, nedorozuměním ap.:
povznést se nad starými hněvy
Zapomeňme na předchozí hádky, pře a hněvy.
Lépe je předejít velkým hněvům a pláči.
Léta dala zapomenout hněvům a dnes k ní chodí všichni tři bývalí manželé.
◊ nechat se unést hněvem
velmi se rozčílit a jednat pod vlivem emocí
◊ oči mu planou [hněvem / nadšením / nenávistí ap.]
pociťuje silný hněv, nadšení, nenávist ap. a z jeho pohledu, výrazu tváře tyto emoce vyzařují
◊ soptit / sršet hněvem expresivní
být velice rozčílený, rozhořčený, zuřit, běsnit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)