hněvat
[hňevat]
(3. j. -vá, rozk. (ne)hněvej, čin. -val, podst. jm. -vání)
sloveso nedokonavé
knižní
(co hněvá koho4), (koho4 hněvá, že…)
vyvolávat, vzbuzovat v někom hněv syn. zlobit:
Jsem si jist, že nás to hněvat nebude.
Hněvalo jej, že spoustu peněz utápí v opravách starého vozidla.
Policisty tento nevyřešený případ velmi trápí i hněvá.
Hněval mne jeho posměch.
dokonavé → rozhněvat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hňevat]
(3. j. -vá, rozk. (ne)hněvej, čin. -val, podst. jm. -vání)
sloveso nedokonavé
knižní
(co hněvá koho4), (koho4 hněvá, že…)
vyvolávat, vzbuzovat v někom hněv syn. zlobit:
Jsem si jist, že nás to hněvat nebude.
Hněvalo jej, že spoustu peněz utápí v opravách starého vozidla.
Policisty tento nevyřešený případ velmi trápí i hněvá.
Hněval mne jeho posměch.
dokonavé → rozhněvat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)