čeření II
[čeřeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
potravinářství a gastronomie, chemie
(čeho)
čiření
[čɪřeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
potravinářství a gastronomie, chemie
(čeho)
proces chemického nebo mechanického čištění, odstraňování nečistot, příměsí nebo zákalu z kapalin nebo roztoků:
čeření řepné šťávy přidáním přísad
čiření vod znečištěných ropnými látkami
Po dokvašení musí následovat čiření vína.
Díky čeření zůstává v nádrži čističky jen málo nerozpuštěných kalů.
→ i čeřit II, čiřit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čeřeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
potravinářství a gastronomie, chemie
(čeho)
čiření
[čɪřeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
potravinářství a gastronomie, chemie
(čeho)
proces chemického nebo mechanického čištění, odstraňování nečistot, příměsí nebo zákalu z kapalin nebo roztoků:
čeření řepné šťávy přidáním přísad
čiření vod znečištěných ropnými látkami
Po dokvašení musí následovat čiření vína.
Díky čeření zůstává v nádrži čističky jen málo nerozpuštěných kalů.
→ i čeřit II, čiřit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)