čeřit II
[čeřɪt]
(3. j., 3. mn. čeří, rozk. čeř, čin. čeřil, trp. čeřen, podst. jm. čeření)
sloveso nedokonavé
potravinářství a gastronomie, chemie
čiřit
[čɪřɪt]
(3. j., 3. mn. čiří, rozk. čiř, čin. čiřil, trp. čiřen, podst. jm. čiření)
sloveso nedokonavé
potravinářství a gastronomie, chemie
(kdo čeří co; co čím)
zbavovat kapalinu nebo roztok nečistot, příměsí, zákalu syn. odkalovat:
čeřit surové cukrové šťávy
Vína se čiří samovolnou sedimentací.
České sklárny dokázaly sklovinu podstatně lépe tavit a čeřit.
dokonavé → vyčeřit
podstatné jméno → i čeření II, čiření
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čeřɪt]
(3. j., 3. mn. čeří, rozk. čeř, čin. čeřil, trp. čeřen, podst. jm. čeření)
sloveso nedokonavé
potravinářství a gastronomie, chemie
čiřit
[čɪřɪt]
(3. j., 3. mn. čiří, rozk. čiř, čin. čiřil, trp. čiřen, podst. jm. čiření)
sloveso nedokonavé
potravinářství a gastronomie, chemie
(kdo čeří co; co čím)
zbavovat kapalinu nebo roztok nečistot, příměsí, zákalu syn. odkalovat:
čeřit surové cukrové šťávy
Vína se čiří samovolnou sedimentací.
České sklárny dokázaly sklovinu podstatně lépe tavit a čeřit.
dokonavé → vyčeřit
podstatné jméno → i čeření II, čiření
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)