Zveřejněná hesla
Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).
Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.
Právní upozornění
Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.
ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.
[čerf], 2. j. [červa]
(2. j. -va, 3., 6. j. -vu, -vovi, 1. mn. -vi)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
bezobratlý živočich s protáhlým měkkým, někdy článkovaným tělem bez končetin, žijící volně v půdě, ve vodě nebo jako parazit (např. tasemnice, háďátko, škrkavka, žížala):
plicní / střevní červi
cizopasní / parazitičtí červi
zbavit psa červů
Ryby braly na červy.
2.
larva hmyzu mající protáhlé měkké tělo zprav. bez končetin • pokrm z ní připravený:
ovoce prolezlé červy
Letos byly hřiby zcela bez červů.
V odpadcích se hemžili červi.
V Thajsku jsem jedla i kobylky a červy.
□ moučný červ často množné
larva potemníka moučného nebo mola moučného napadající mouku a obilí nebo chovaná jako krmivo, návnada pro rybolov ap.
3. hanlivé
slabý, bezvýznamný člověk zprav. z pohledu někoho nadřazeného • člověk nepevného charakteru, bezzásadový ap. (často jako nadávka):
Je to podlézavý červ.
Ten bezpáteřní červ se nám všem akorát vysmívá do obličeje.
Táhni, ty červe!
◊ bídný / lidský / pozemský / ubohý červ hanlivé, někdy žertovné
1. člověk jako slabá a bezmocná bytost neschopná někomu silnějšímu odporovat, čelit vlivu okolí ap.:
Realita je tvrdá a těžko v ní obstojí nějaký bídný červ.
Tvářil se důležitě jako někdo, kdo má nad lidskými červy úřední moc.
Připadal si jako pozemský červ, pouhé nic ve vesmíru.
Na ostatní lidi se dívá jako na ubohé červy, kteří nedosahují jeho postavení.
2. bídný červ bezcharakterní, zlomyslný člověk:
Nějaký bídný červ mi ukradl mobil.
Jsi zkažený bídný červ, který podvádí lidi.
Polož to, ty bídný červe!
◊ v někom hlodá / vrtá červ (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit:
Nejdřív mě svými argumenty uchlácholil, ale červ pochybností ve mně hlodal dál.
Vrtá ve mně červ zoufalství.
◊ vypálit červa expresivní
dát si skleničku tvrdého alkoholu, příp. sníst ostrou, pálivou potravinu, často jako prevenci zdravotních obtíží:
Musíš vypálit červa – kopni do sebe panáčka slivovice.
Křen vám možná vžene slzy do očí, ale taky vypálí červa.
► červík
[červiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
tabletky proti červíkům parazitům
2.
Larvy pakomárů jsou červení červíci.
3.
Jsem pro ni jen bídný červík, který není hoden její pozornosti.
◊ v někom hlodá / vrtá červík (něčeho) expresivní◊ někomu v hlavě hlodá / vrtá červík (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit:
Hlodá v nás červík pochybností, jestli jsme se rozhodli správně.
Vrtal v nich červík strachu.
Asi vám teď hlodá červík v hlavě, jestli do toho jít, nebo ne.
V hlavě mi vrtal červík, že něco není, jak má být.
► červíček
[červiːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
Kapr se nechal lapit na červíčka.
Příroda se hemží nejrůznějšími červíčky a podobnou havětí.
2.
Trvá to tři dny, než se z vajíčka vylíhne malý červíček, včelí larvička.
3.
lidští červíčci
Před pyramidami je člověk jen červíčkem.
◊ v někom hlodá / vrtá červíček (něčeho) expresivní◊ někomu v hlavě hlodá / vrtá červíček (něčeho) expresivní
někdo neustále na něco myslí, má utkvělou, neodbytnou myšlenku, znepokojivý pocit:
Začal ve mně hlodat červíček pochybností, jestli jsem to s tou otevřeností nepřehnal.
Vrtal ve mně červíček podezření.
V hlavě jí hlodal červíček a našeptával jí, že něco je jinak.
V hlavě mně však vrtá červíček, zda to není naopak.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
