či II
[čɪ]
částice
1.
(na začátku věty)
uvozuje otázku, kterou se mluvčí dovolává u posluchačů platnosti opaku řečeného syn. nebo II/1:
Seďte, prosím. Či snad chcete odejít?
Chceme to snad udělat, jak to nejlíp jde. Či nechceme?
2.
(na začátku věty)
uvozuje nové téma, nový odstavec tematicky odlišný od předchozího syn. nebo II/2:
Nedělají si s ničím starosti, čas pro ně nic neznamená. Či nepořádek na ulicích – ten také nikomu z nich nevadí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪ]
částice
1.
(na začátku věty)
uvozuje otázku, kterou se mluvčí dovolává u posluchačů platnosti opaku řečeného syn. nebo II/1:
Seďte, prosím. Či snad chcete odejít?
Chceme to snad udělat, jak to nejlíp jde. Či nechceme?
2.
(na začátku věty)
uvozuje nové téma, nový odstavec tematicky odlišný od předchozího syn. nebo II/2:
Nedělají si s ničím starosti, čas pro ně nic neznamená. Či nepořádek na ulicích – ten také nikomu z nich nevadí.
Poznámka V mluveném jazyce se částice či téměř nevyskytuje, místo ní se používá slovo nebo. V psaném jazyce pisatelé někdy volí či, aby se vyvarovali častého opakování výrazu nebo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)