briketovat
[brɪketovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé
technika
(kdo briketuje co)
lisovat uhelný prach nebo jiný hořlavý materiál do briket:
briketovat piliny / uhelný prach
Poškozené bankovky se drtí a následně briketují.
podstatné jméno → i briketování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brɪketovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé
technika
(kdo briketuje co)
lisovat uhelný prach nebo jiný hořlavý materiál do briket:
briketovat piliny / uhelný prach
Poškozené bankovky se drtí a následně briketují.
podstatné jméno → i briketování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)