ďáblice
[ďaːblɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
ďábel 1 (nadpřirozená bytost) syn. čertice 1:
Zjevila se mu ďáblice v plamenech.
2. expresivní
nápadná žena svůdného vzhledu a nespoutaného chování syn. čertice 2:
blonďatá ďáblice v přiléhavých šatech
Její sokyní nebyla žádná smyslná ďáblice.
Zpěvačka je energická a charismatická ďáblice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďaːblɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
ďábel 1 (nadpřirozená bytost) syn. čertice 1:
Zjevila se mu ďáblice v plamenech.
2. expresivní
nápadná žena svůdného vzhledu a nespoutaného chování syn. čertice 2:
blonďatá ďáblice v přiléhavých šatech
Její sokyní nebyla žádná smyslná ďáblice.
Zpěvačka je energická a charismatická ďáblice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)