čurání
[čuraːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
v komunikaci s dětmi, kolokviální vyšší
čůrání
[čuːraːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
v komunikaci s dětmi, kolokviální vyšší
zřídka čúrání
[čuːraːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
v komunikaci s dětmi, kolokviální vyšší
moč syn. čuránky, čůránky, čúránky:
smrdět jak kočičí čurání / čůrání
Čúrání se rozstřikuje o drátěná oka.
→ i čurat, čůrat, čúrat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čuraːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
v komunikaci s dětmi, kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
čůrání
[čuːraːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
v komunikaci s dětmi, kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zřídka čúrání
[čuːraːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
v komunikaci s dětmi, kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
moč syn. čuránky, čůránky, čúránky:
smrdět jak kočičí čurání / čůrání
Čúrání se rozstřikuje o drátěná oka.
Poznámka Vedle krátké varianty, která byla ve slovnících dříve jako jediná uvedena, se používají i varianty dlouhé. Varianta čůrání se prosazuje na základě zvyklosti psát uprostřed slov u s kroužkem. Varianta čúrání se užívá jen ojediněle.
→ i čurat, čůrat, čúrat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)