člověčenství
[človječenstviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
knižní
1.
podstata, přirozenost člověka 1 (živé bytosti) • souhrn vlastností charakteristických pro člověka syn. lidství:
Kristovo člověčenství a božství
Člověk se nemůže vymanit ze svého člověčenství.
Politik je jen člověk se všemi slabostmi člověčenství.
2.
láska, laskavost, úcta k druhým lidem syn. lidskost:
laskavé člověčenství
K doktořině patří člověčenství.
Byl nenahraditelný svým ryzím člověčenstvím.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[človječenstviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
knižní
1.
podstata, přirozenost člověka 1 (živé bytosti) • souhrn vlastností charakteristických pro člověka syn. lidství:
Kristovo člověčenství a božství
Člověk se nemůže vymanit ze svého člověčenství.
Politik je jen člověk se všemi slabostmi člověčenství.
2.
láska, laskavost, úcta k druhým lidem syn. lidskost:
laskavé člověčenství
K doktořině patří člověčenství.
Byl nenahraditelný svým ryzím člověčenstvím.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)