člověčina
[človječɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
expresivní
1.
lidské tělo s jeho typickou vůní, pachem, člověk:
pach člověčiny
ulice nasycená pachem odpadků, špíny a nemyté člověčiny
2.
lidská přirozenost:
opravdový umělec plný člověčiny
Jeho povídky si na nic nehrají, dýchají člověčinou.
Přitahovala mě k němu jeho člověčina, citlivost k lidem a hluboká úcta k životu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[človječɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
expresivní
1.
lidské tělo s jeho typickou vůní, pachem, člověk:
pach člověčiny
ulice nasycená pachem odpadků, špíny a nemyté člověčiny
2.
lidská přirozenost:
opravdový umělec plný člověčiny
Jeho povídky si na nic nehrají, dýchají člověčinou.
Přitahovala mě k němu jeho člověčina, citlivost k lidem a hluboká úcta k životu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)