čistič I
[čɪsťɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo něco čistí 1 (zbavuje špíny):
čistič bot
dokument o čističích pražských stok
Pracoval jako čistič oken.
Parta čističů umývala obložení od sprejových nápisů.
► čistička I
[čɪsťɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Šla dělat čističku vozů na nádraží.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪsťɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo něco čistí 1 (zbavuje špíny):
čistič bot
dokument o čističích pražských stok
Pracoval jako čistič oken.
Parta čističů umývala obložení od sprejových nápisů.
► čistička I
[čɪsťɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Šla dělat čističku vozů na nádraží.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)