čistit
[čɪsťɪt]
(3. j., 3. mn. čistí, rozk. čisti, čisť, čin. čistil, trp. čištěn, čistěn, podst. jm. čištění, čistění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo čistí co; co {čím; od čeho}) (co čistí co)
zbavovat nečistoty, špíny, skvrn, nežádoucích předmětů ap.:
čistit studnu / komín
čistit si zuby
čistit ránu
čistit boty kartáčem
Úklidové vozy čistí ulice.
Vojáci čistí pole od nášlapných min.
podst. jm. chemické čistění koberců
přen. Ekonomické krize čistí trh.
2. (kdo čistí co; co {z čeho; čím})
odstraňovat z povrchu něčeho skvrny, špínu:
čistit skvrny od vína
čistit špínu za nehty
čistit hadříkem šmouhy
Inkoust z koberce čistíme citronovou šťávou.
3. (kdo, co čistí co; co {jak; od čeho})
zbavovat nežádoucích příměsí a látek:
čistit olej
čistit vlnu chemicky
čistit vzduch od škodlivin
Bahenní rostliny čistí vodu.
Nemocnému každý třetí den čistí krev dialýzou.
podst. jm. K čištění vína slouží sedimentační nádrže.
4. (kdo čistí co; co {čím; od čeho})
odstraňovat z povrchu slupku, nečistotu ap., loupat, škrábat:
čistit brambory / zeleninu
čistit mrkev škrabkou
čistit kmeny od kůry
Naučil se čistit ryby.
5. expresivní (kdo čistí co; co od koho)
odstraňovat jedince, kteří jsou někým považováni za nežádoucí:
čistit firmu od nepotřebných zaměstnanců
Vojáci čistili pobřeží od zbytků nepřátelských jednotek.
◊ čistit si hlavu
duševně odpočívat zejména pobytem na čerstvém vzduchu, zbavovat se zájmovou činností ap. nepříjemných myšlenek, odreagovávat se:
Zatímco manžel si čistí hlavu na motorce, já relaxuji na zahradě.
Toulal jsem se úplně sám po Beskydech a čistil si hlavu od běžných starostí.
► čistívat
[čɪsťiːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Děti si před spaním čistívají zoubky.
dokonavé k 1–3, 5 → vyčistit
dokonavé k 4 → očistit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪsťɪt]
(3. j., 3. mn. čistí, rozk. čisti, čisť, čin. čistil, trp. čištěn, čistěn, podst. jm. čištění, čistění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo čistí co; co {čím; od čeho}) (co čistí co)
zbavovat nečistoty, špíny, skvrn, nežádoucích předmětů ap.:
čistit studnu / komín
čistit si zuby
čistit ránu
čistit boty kartáčem
Úklidové vozy čistí ulice.
Vojáci čistí pole od nášlapných min.
podst. jm. chemické čistění koberců
přen. Ekonomické krize čistí trh.
2. (kdo čistí co; co {z čeho; čím})
odstraňovat z povrchu něčeho skvrny, špínu:
čistit skvrny od vína
čistit špínu za nehty
čistit hadříkem šmouhy
Inkoust z koberce čistíme citronovou šťávou.
3. (kdo, co čistí co; co {jak; od čeho})
zbavovat nežádoucích příměsí a látek:
čistit olej
čistit vlnu chemicky
čistit vzduch od škodlivin
Bahenní rostliny čistí vodu.
Nemocnému každý třetí den čistí krev dialýzou.
podst. jm. K čištění vína slouží sedimentační nádrže.
4. (kdo čistí co; co {čím; od čeho})
odstraňovat z povrchu slupku, nečistotu ap., loupat, škrábat:
čistit brambory / zeleninu
čistit mrkev škrabkou
čistit kmeny od kůry
Naučil se čistit ryby.
5. expresivní (kdo čistí co; co od koho)
odstraňovat jedince, kteří jsou někým považováni za nežádoucí:
čistit firmu od nepotřebných zaměstnanců
Vojáci čistili pobřeží od zbytků nepřátelských jednotek.
◊ čistit si hlavu
duševně odpočívat zejména pobytem na čerstvém vzduchu, zbavovat se zájmovou činností ap. nepříjemných myšlenek, odreagovávat se:
Zatímco manžel si čistí hlavu na motorce, já relaxuji na zahradě.
Toulal jsem se úplně sám po Beskydech a čistil si hlavu od běžných starostí.
► čistívat
[čɪsťiːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Děti si před spaním čistívají zoubky.
dokonavé k 1–3, 5 → vyčistit
dokonavé k 4 → očistit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)