čistič II
[čɪsťɪč]
(2. j. -če)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
stroj, zařízení, náčiní ap. k čištění 1 (zbavování špíny), 2 (zbavování nežádoucích příměsí):
parní čistič
vysokotlaký vodní čistič
čistič dýmek
Ve všech prostorách restaurace byly instalovány čističe vzduchu.
2.
chemický prostředek k čištění 1 (zbavování špíny) syn. čistidlo 1:
benzinový čistič skvrn
antibakteriální WC čistič
čistič na podlahu / na koberce
čističe na rez a vodní kámen
Čističe oken ve spreji se snadno nanášejí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪsťɪč]
(2. j. -če)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
stroj, zařízení, náčiní ap. k čištění 1 (zbavování špíny), 2 (zbavování nežádoucích příměsí):
parní čistič
vysokotlaký vodní čistič
čistič dýmek
Ve všech prostorách restaurace byly instalovány čističe vzduchu.
2.
chemický prostředek k čištění 1 (zbavování špíny) syn. čistidlo 1:
benzinový čistič skvrn
antibakteriální WC čistič
čistič na podlahu / na koberce
čističe na rez a vodní kámen
Čističe oken ve spreji se snadno nanášejí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)