erytrocyt
[ʔerɪtrocɪt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu), zprav. množné erytrocyty (2. mn. -tů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
biologie
krevní buňky bez jader schopné vázat kyslík a oxid uhličitý syn. červené krvinky:
Příčinou anémie může být porucha tvorby erytrocytů.
Kyslík je navázaný na erytrocyty a proniká k buňkám všech tkání.
Hemoglobin je uložen v erytrocytech.
Sedimentace erytrocytů patří mezi tradiční vyšetření, která nepřímo odrážejí akutní zánětlivou odpověď.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔerɪtrocɪt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu), zprav. množné erytrocyty (2. mn. -tů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
biologie
krevní buňky bez jader schopné vázat kyslík a oxid uhličitý syn. červené krvinky:
Příčinou anémie může být porucha tvorby erytrocytů.
Kyslík je navázaný na erytrocyty a proniká k buňkám všech tkání.
Hemoglobin je uložen v erytrocytech.
Sedimentace erytrocytů patří mezi tradiční vyšetření, která nepřímo odrážejí akutní zánětlivou odpověď.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)