červená
[červenaː]
(2. j. -né)
podstatné jméno rodu ženského
1.
červená barva:
různé odstíny červené
natřít fasádu cihlově červenou
Někdo má rád červenou.
Ráda nosím červenou. červené oblečení
2.
(v dopravě) červené světlo na semaforu signalizující povinnost zastavit:
Auta stála na červenou.
Na semaforu naskočila červená.
Neukáznění chodci přecházeli na červenou.
3. kolokviální
krev:
Z nosu mu vytryskla červená.
Praštila se do nosu, až se jí spustila červená.
4.
symbol v podobě tří vodorovných pruhů (bílá – červená – bílá) značící turistické cesty • takto značená trasa, červená značka:
Dlouho jsem neviděl červenou, myslíš, že jdeme správně?
Půjdeme po červené a pak po žluté.
Po necelém kilometru odbočuje červená doleva.
U železniční stanice se napojíme na červenou.
5. profesní mluva: sport
(v některých kolektivních sportech) karta červené barvy signalizující, že hráč hrubě nebo opakovaně porušil pravidla a že je vyloučen ze hry, červená karta:
Dostal červenou za faul.
První červená byla za urážku rozhodčího.
Po tvrdém zákroku vytáhl rozhodčí červenou.
◊ dát něčemu červenou
zakázat, zastavit, zamítnout plán, projekt ap.:
Radnice dala stavbě nových obchodů červenou.
V parlamentních volbách dali voliči reformám červenou.
◊ dostat červenou
být zakázán, zastaven, zamítnut ap.:
Podomní prodej dostal v obci červenou.
Stavba dostala kvůli nedostatku peněz červenou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[červenaː]
(2. j. -né)
podstatné jméno rodu ženského
1.
červená barva:
různé odstíny červené
natřít fasádu cihlově červenou
Někdo má rád červenou.
Ráda nosím červenou. červené oblečení
2.
(v dopravě) červené světlo na semaforu signalizující povinnost zastavit:
Auta stála na červenou.
Na semaforu naskočila červená.
Neukáznění chodci přecházeli na červenou.
3. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
krev:
Z nosu mu vytryskla červená.
Praštila se do nosu, až se jí spustila červená.
4.
symbol v podobě tří vodorovných pruhů (bílá – červená – bílá) značící turistické cesty • takto značená trasa, červená značka:
Dlouho jsem neviděl červenou, myslíš, že jdeme správně?
Půjdeme po červené a pak po žluté.
Po necelém kilometru odbočuje červená doleva.
U železniční stanice se napojíme na červenou.
5. profesní mluva: sport
(v některých kolektivních sportech) karta červené barvy signalizující, že hráč hrubě nebo opakovaně porušil pravidla a že je vyloučen ze hry, červená karta:
Dostal červenou za faul.
První červená byla za urážku rozhodčího.
Po tvrdém zákroku vytáhl rozhodčí červenou.
◊ dát něčemu červenou
zakázat, zastavit, zamítnout plán, projekt ap.:
Radnice dala stavbě nových obchodů červenou.
V parlamentních volbách dali voliči reformám červenou.
◊ dostat červenou
být zakázán, zastaven, zamítnut ap.:
Podomní prodej dostal v obci červenou.
Stavba dostala kvůli nedostatku peněz červenou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)