čelovka
[čelofka], 2. mn. [čelovek]
(2. j. -vky, 2. mn. -vek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
svítilna určená k nošení na čele 1 (horní části obličeje), čelová svítilna:
halogenová čelovka
přilba s čelovkou
noční závod s čelovkami
Na cestu jsme si svítili čelovkami.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čelofka], 2. mn. [čelovek]
(2. j. -vky, 2. mn. -vek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
svítilna určená k nošení na čele 1 (horní části obličeje), čelová svítilna:
halogenová čelovka
přilba s čelovkou
noční závod s čelovkami
Na cestu jsme si svítili čelovkami.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)