čeledník
[čeledňiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
historické
místnost nebo samostatná budova sloužící k ubytování pro čeleď 1 (zemědělské dělníky) syn. ratejna:
hradní čeledník
čeledník na statku
Služebnictvo spávalo v čeledníku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čeledňiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
historické
místnost nebo samostatná budova sloužící k ubytování pro čeleď 1 (zemědělské dělníky) syn. ratejna:
hradní čeledník
čeledník na statku
Služebnictvo spávalo v čeledníku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)