načas
[načas]
příslovce
na čas
[načas]
příslovečný výraz
1.
na neurčitou, kratší dobu, nakrátko syn. dočasně, přechodně; op. trvale, natrvalo, nastálo:
Načas ze souboru odešel.
Načas ztratil sluch.
Ocitli se na čas bez proudu.
Nehoda načas zastavila dopravu.
Práce musely být na čas přerušeny.
2.
ve stanovené, dohodnuté době, v daném termínu syn. přesně, včas:
Spoje přijely načas.
Letadlo musí odletět na čas.
Oběd stihla připravit načas.
Pokaždé, když nepřijde domů na čas, trnu strachem.
→ čas
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[načas]
příslovce
na čas
[načas]
příslovečný výraz
1.
na neurčitou, kratší dobu, nakrátko syn. dočasně, přechodně; op. trvale, natrvalo, nastálo:
Načas ze souboru odešel.
Načas ztratil sluch.
Ocitli se na čas bez proudu.
Nehoda načas zastavila dopravu.
Práce musely být na čas přerušeny.
2.
ve stanovené, dohodnuté době, v daném termínu syn. přesně, včas:
Spoje přijely načas.
Letadlo musí odletět na čas.
Oběd stihla připravit načas.
Pokaždé, když nepřijde domů na čas, trnu strachem.
→ čas
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)