ekologie
[ʔekologɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
vědní obor zabývající se vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím a mezi organismy navzájem:
studentka ekologie
katedra aplikované ekologie
metodologická východiska sociální ekologie
přednášet tropickou ekologii na univerzitě
2. biologie
vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím a mezi organismy navzájem:
zásahy lidí do ekologie lesa
Dopad stavby na ekologii posoudí zvláštní vládní komise.
Oživení rybníků pozitivně ovlivnilo ekologii krajiny.
Zabývá se ekologií hmyzu v tropických ekosystémech.
3.
šetrný přístup k životnímu prostředí, jeho ochrana:
výchova dětí k ekologii
Státy začínají čím dál tím více dbát na ekologii.
Nároky na ekologii provozu motorových vozidel stoupají.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔekologɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
vědní obor zabývající se vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím a mezi organismy navzájem:
studentka ekologie
katedra aplikované ekologie
metodologická východiska sociální ekologie
přednášet tropickou ekologii na univerzitě
2. biologie
vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím a mezi organismy navzájem:
zásahy lidí do ekologie lesa
Dopad stavby na ekologii posoudí zvláštní vládní komise.
Oživení rybníků pozitivně ovlivnilo ekologii krajiny.
Zabývá se ekologií hmyzu v tropických ekosystémech.
3.
šetrný přístup k životnímu prostředí, jeho ochrana:
výchova dětí k ekologii
Státy začínají čím dál tím více dbát na ekologii.
Nároky na ekologii provozu motorových vozidel stoupají.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)