ventilátor
[ventɪlaːtor]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
1.
zařízení, přístroj k přivádění čerstvého, chladného vzduchu nebo k odvádění znečištěného vzduchu, vlhkosti ap. syn. větrák:
pokojový ventilátor
zapnout / vypnout ventilátor
Haly jsou vybaveny výkonnými ventilátory.
Zplodiny kouře hasiči vyvětrali přetlakovým ventilátorem.
2. medicína
dýchací přístroj zajišťující pacientovi umělé dýchání, ventilační přístroj:
Pacient musel být napojen na plicní ventilátor.
Žena leží na jednotce intenzivní péče a dýchá pomocí ventilátoru.
Nemocné se během jednoho týdne podařilo stabilizovat a postupně odpojit od ventilátoru.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ventɪlaːtor]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
1.
zařízení, přístroj k přivádění čerstvého, chladného vzduchu nebo k odvádění znečištěného vzduchu, vlhkosti ap. syn. větrák:
pokojový ventilátor
zapnout / vypnout ventilátor
Haly jsou vybaveny výkonnými ventilátory.
Zplodiny kouře hasiči vyvětrali přetlakovým ventilátorem.
2. medicína
dýchací přístroj zajišťující pacientovi umělé dýchání, ventilační přístroj:
Pacient musel být napojen na plicní ventilátor.
Žena leží na jednotce intenzivní péče a dýchá pomocí ventilátoru.
Nemocné se během jednoho týdne podařilo stabilizovat a postupně odpojit od ventilátoru.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)