ale II
[ʔale]
částice
1.
zdůrazňuje citový postoj mluvčího k situaci:
To je ale hezké!
Ty jsi ale optimista!
Hm, to je ale novina.
2.
(na začátku věty)
zdůrazňuje výraz nebo výpověď popírající předchozí tvrzení:
Skupinu bych obnovil jedině tehdy, kdyby mi někdo dal milion liber. Ale vážně, nechci se vracet.
3.
(na začátku věty)
uvozuje příkaz, zákaz:
Ale ne že mi budeš vracet klíče ve tři ráno!
Ale přijď brzy.
4.
(na začátku věty)
zdůrazňuje potvrzení nebo popření určitého názoru, tvrzení, zejména v konfrontaci syn. ba II:
Ale ne, tak to není!
Nepustí mě tam. – Ale jo, pustí.
Zahrál byste si, viďte? – Nezahrál. – Ale zahrál!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔale]
částice
1.
zdůrazňuje citový postoj mluvčího k situaci:
To je ale hezké!
Ty jsi ale optimista!
Hm, to je ale novina.
2.
(na začátku věty)
zdůrazňuje výraz nebo výpověď popírající předchozí tvrzení:
Skupinu bych obnovil jedině tehdy, kdyby mi někdo dal milion liber. Ale vážně, nechci se vracet.
3.
(na začátku věty)
uvozuje příkaz, zákaz:
Ale ne že mi budeš vracet klíče ve tři ráno!
Ale přijď brzy.
4.
(na začátku věty)
zdůrazňuje potvrzení nebo popření určitého názoru, tvrzení, zejména v konfrontaci syn. ba II:
Ale ne, tak to není!
Nepustí mě tam. – Ale jo, pustí.
Zahrál byste si, viďte? – Nezahrál. – Ale zahrál!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)