a IV
[ʔa]
citoslovce
á
[ʔaː]
citoslovce
áá
[ʔaː]
citoslovce
1.
vyjádření údivu, překvapení:
A, to jste vy?
Á, doktor už se stěhuje!
Ááá, vidím, že máme společný cíl.
2.
zvolání doprovázející pochopení, dovtípení se syn. aha, ahá:
Áá, už to mám!
Celou cestu jsem běžela. — Á, tak proto jsi tak udýchaná.
3.
vyjádření skepse, lhostejnosti, odevzdanosti:
Á, na tom nezáleží.
Ááá, to je fuk!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa]
citoslovce
á
[ʔaː]
citoslovce
áá
[ʔaː]
citoslovce
1.
vyjádření údivu, překvapení:
A, to jste vy?
Á, doktor už se stěhuje!
Ááá, vidím, že máme společný cíl.
2.
zvolání doprovázející pochopení, dovtípení se syn. aha, ahá:
Áá, už to mám!
Celou cestu jsem běžela. — Á, tak proto jsi tak udýchaná.
3.
vyjádření skepse, lhostejnosti, odevzdanosti:
Á, na tom nezáleží.
Ááá, to je fuk!
Poznámka V úzu se vedle základní podoby citoslovce a, á často objevují též varianty opakující písmeno á, čímž se naznačuje delší trvání zvuku a zesiluje se tak komunikační účinek: ááá, áááá.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)