a II
[ʔa]
spojka
1. spojka souřadicí slučovací
prostě slučuje, spojuje větné členy nebo věty na stejné úrovni:
matka a otec
sportovní a kulturní program
Brána byla modře, zlatě a červeně vymalovaná.
Navštěvoval jsem knihovny a pročítal si v nich magazíny.
Policisté odkláněli dopravu a hasiči se snažili uklidit část dálnice.
Až teď si uvědomuji, že je mi chladno a že mám žízeň.
2. spojka souřadicí slučovací
vyjadřuje početní operaci sčítání syn. plus I:
Jedna a jedna jsou dvě.
Čtyři a pět rovná se devět.
přen. Mnoho jídla a málo pohybu rovná se nadváha, to je jednoduchá rovnice.
3. spojka souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních syn. ale I/1:
Moc jsem se neučila, a dostala jsem jedničku.
Brzy mu bude sto let, a stále maluje.
□ a přece spojkový výraz souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních:
daleko od ruchu velkoměsta, a přece blízko centra
Už hodně povyrostla, a přece se nezměnila.
□ a přesto spojkový výraz souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních:
střídmý, a přesto hřejivý interiér
Dostalo se mu veškeré známé péče, a přesto do roka zemřel.
□ a přitom spojkový výraz souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních:
Projekt byl jednoduchý, a přitom velkolepý.
Jsou spolu, a přitom jakoby na míle vzdáleni.
4. spojka souřadicí odporovací
(ve spojení s negativní částicí)
uvozuje popření větného členu nebo věty, které následuje po uvedení platného tvrzení:
Utkání se odehraje v pátek, a ne v sobotu.
cena v eurech, a nikoli v markách
Bude požadovat pouze omluvu, a nikoli peníze.
Chtějí, abych byla šťastná, a ne abych se trápila.
5. spojka souřadicí důsledková
uvozuje větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
Řidič nezvládl při jízdě řízení, a narazil do palisád kruhového objezdu.
Daří se tu hlodavcům, a v důsledku toho i dravcům.
□ a proto spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen nebo větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
Můj návrh je prostý, a proto realizovatelný.
Neměla smysl pro humor, a proto se ani neusmála.
→ doklady v korpusu
□ a tak II spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
Noci jsou ještě chladné, a tak se les nestačil zapařit.
□ a tedy spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
lehčí, a tedy pomalejší převod
V případě stavby svépomocí je potřeba více dodavatelů, a tedy i více smluv.
□ a tudíž spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen nebo větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
kopcovitější, a tudíž náročnější terén
Rodiče se báli nechat děti v hotelu samotné, a tudíž je museli vzít s sebou.
→ doklady v korpusu
6. spojka souřadicí stupňovací
(zprav. ve spojení se zdůrazňovacími výrazy)
uvozuje větný člen nebo větu doplňující předchozí tvrzení o neočekávaný nebo významný prvek, rys ap.:
My to dokážeme také, a lépe.
vedro k zbláznění, a navíc pěkná nuda
Opravdu to nevím, a ani se to nedozvím.
Začal se moderněji oblékat, a dokonce změnil i střih vlasů.
7. spojka souřadicí vysvětlovací
uvozuje větný člen, který upřesňuje předcházející tvrzení nebo zdůrazňuje některý jeho prvek:
To se změní, a brzy.
Chci peníze, a rychle.
□ a to spojkový výraz souřadicí vysvětlovací
uvozuje větný člen upřesňující předcházející tvrzení:
Na silnicích ubývá mrtvých, a to i na nejrizikovějších úsecích.
Získala medaili v jedné z pěti disciplín, a to za tanec.
□ a podobně
nahrazuje výčet dalších příkladů, zkr. apod., ap.:
Sál bude využíván především pro míčové hry, jako je volejbal, florbal a podobně.
→ doklady v korpusu
□ a tak I kolokviální
nahrazuje položky výčtu, které vyplývají ze situace:
Tehdy jsme žili politikou, samé mítinky, manifestace a tak.
Když je špatné počasí, bolí mě hlava a tak.
□ a tak dál(e)
nahrazuje výčet dalších příkladů, zkr. atd.:
Budeme si číst, zpívat, tancovat a tak dále.
Můj kolega je hezčí, vtipnější a tak dál.
→ doklady v korpusu
□ a tak podobně
nahrazuje výčet dalších příkladů, zkr. atp.:
Projekt vyžaduje ohromné investice do železnic, hromadné dopravy, přestavby měst a tak podobně.
→ doklady v korpusu
□ a/nebo spojkový výraz souřadicí vylučovací
vyjadřuje, že platí buď jeden, nebo oba (všechny) ze slučovaných větných členů nebo vět:
etikety z umělé hmoty, papíru a/nebo kartonu
Stipendium je určeno na úhradu letenky a/nebo diet.
Jestliže se potíže nezmírní, ale naopak se zvýší a/nebo se objeví výrazné otoky, je nutné vyhledat lékaře.
□ (no) a co citoslovečný výraz; kolokviální
(zprav. ve formě otázky) vyjádření zlehčení, jistého znevážení předcházejícího tvrzení, často jako projev vzdoru:
Mám trochu nadváhu, no a co?
No tak jsem prohrál, a co!
Dal si jedno pivo. No a? Komu to vadí, mně určitě ne.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa]
spojka
1. spojka souřadicí slučovací
prostě slučuje, spojuje větné členy nebo věty na stejné úrovni:
matka a otec
sportovní a kulturní program
Brána byla modře, zlatě a červeně vymalovaná.
Navštěvoval jsem knihovny a pročítal si v nich magazíny.
Policisté odkláněli dopravu a hasiči se snažili uklidit část dálnice.
Až teď si uvědomuji, že je mi chladno a že mám žízeň.
2. spojka souřadicí slučovací
vyjadřuje početní operaci sčítání syn. plus I:
Jedna a jedna jsou dvě.
Čtyři a pět rovná se devět.
přen. Mnoho jídla a málo pohybu rovná se nadváha, to je jednoduchá rovnice.
3. spojka souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních syn. ale I/1:
Moc jsem se neučila, a dostala jsem jedničku.
Brzy mu bude sto let, a stále maluje.
□ a přece spojkový výraz souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních:
daleko od ruchu velkoměsta, a přece blízko centra
Už hodně povyrostla, a přece se nezměnila.
□ a přesto spojkový výraz souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních:
střídmý, a přesto hřejivý interiér
Dostalo se mu veškeré známé péče, a přesto do roka zemřel.
□ a přitom spojkový výraz souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž druhé v pořadí jsou v rozporu s očekáváním plynoucím z prvních:
Projekt byl jednoduchý, a přitom velkolepý.
Jsou spolu, a přitom jakoby na míle vzdáleni.
4. spojka souřadicí odporovací
(ve spojení s negativní částicí)
uvozuje popření větného členu nebo věty, které následuje po uvedení platného tvrzení:
Utkání se odehraje v pátek, a ne v sobotu.
cena v eurech, a nikoli v markách
Bude požadovat pouze omluvu, a nikoli peníze.
Chtějí, abych byla šťastná, a ne abych se trápila.
5. spojka souřadicí důsledková
uvozuje větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
Řidič nezvládl při jízdě řízení, a narazil do palisád kruhového objezdu.
Daří se tu hlodavcům, a v důsledku toho i dravcům.
□ a proto spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen nebo větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
Můj návrh je prostý, a proto realizovatelný.
Neměla smysl pro humor, a proto se ani neusmála.
→ doklady v korpusu
□ a tak II spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
Noci jsou ještě chladné, a tak se les nestačil zapařit.
□ a tedy spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
lehčí, a tedy pomalejší převod
V případě stavby svépomocí je potřeba více dodavatelů, a tedy i více smluv.
□ a tudíž spojkový výraz souřadicí důsledkový
uvozuje větný člen nebo větu vyplývající z předcházející věty jako důsledek, následek:
kopcovitější, a tudíž náročnější terén
Rodiče se báli nechat děti v hotelu samotné, a tudíž je museli vzít s sebou.
→ doklady v korpusu
6. spojka souřadicí stupňovací
(zprav. ve spojení se zdůrazňovacími výrazy)
uvozuje větný člen nebo větu doplňující předchozí tvrzení o neočekávaný nebo významný prvek, rys ap.:
My to dokážeme také, a lépe.
vedro k zbláznění, a navíc pěkná nuda
Opravdu to nevím, a ani se to nedozvím.
Začal se moderněji oblékat, a dokonce změnil i střih vlasů.
7. spojka souřadicí vysvětlovací
uvozuje větný člen, který upřesňuje předcházející tvrzení nebo zdůrazňuje některý jeho prvek:
To se změní, a brzy.
Chci peníze, a rychle.
□ a to spojkový výraz souřadicí vysvětlovací
uvozuje větný člen upřesňující předcházející tvrzení:
Na silnicích ubývá mrtvých, a to i na nejrizikovějších úsecích.
Získala medaili v jedné z pěti disciplín, a to za tanec.
□ a podobně
nahrazuje výčet dalších příkladů, zkr. apod., ap.:
Sál bude využíván především pro míčové hry, jako je volejbal, florbal a podobně.
→ doklady v korpusu
□ a tak I kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nahrazuje položky výčtu, které vyplývají ze situace:
Tehdy jsme žili politikou, samé mítinky, manifestace a tak.
Když je špatné počasí, bolí mě hlava a tak.
□ a tak dál(e)
nahrazuje výčet dalších příkladů, zkr. atd.:
Budeme si číst, zpívat, tancovat a tak dále.
Můj kolega je hezčí, vtipnější a tak dál.
→ doklady v korpusu
□ a tak podobně
nahrazuje výčet dalších příkladů, zkr. atp.:
Projekt vyžaduje ohromné investice do železnic, hromadné dopravy, přestavby měst a tak podobně.
→ doklady v korpusu
□ a/nebo spojkový výraz souřadicí vylučovací
vyjadřuje, že platí buď jeden, nebo oba (všechny) ze slučovaných větných členů nebo vět:
etikety z umělé hmoty, papíru a/nebo kartonu
Stipendium je určeno na úhradu letenky a/nebo diet.
Jestliže se potíže nezmírní, ale naopak se zvýší a/nebo se objeví výrazné otoky, je nutné vyhledat lékaře.
□ (no) a co citoslovečný výraz; kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
□ no a citoslovečný výraz; kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(zprav. ve formě otázky) vyjádření zlehčení, jistého znevážení předcházejícího tvrzení, často jako projev vzdoru:
Mám trochu nadváhu, no a co?
No tak jsem prohrál, a co!
Dal si jedno pivo. No a? Komu to vadí, mně určitě ne.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)