hubka
[hupka], 2. mn. [hubek]
(2. j. hubky, 2. mn. hubek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
materiál vyráběný z plodnic chorošů užívaný zprav. k rozdělání ohně z vykřesaných jisker:
zápalná hubka z choroše
Plamének hubky přenesl na knot olejové lampy.
2.
houba 7 (pórovitý předmět) syn. houbička 3:
hubka na nádobí
Prachu a zaschlého bahna se zbavíte pomocí hubky nebo kartáče.
Vlhkou hubkou jemně přejeďte okraje líčení, aby se barva lépe propojila s kůží.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hupka], 2. mn. [hubek]
(2. j. hubky, 2. mn. hubek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
materiál vyráběný z plodnic chorošů užívaný zprav. k rozdělání ohně z vykřesaných jisker:
zápalná hubka z choroše
Plamének hubky přenesl na knot olejové lampy.
2.
houba 7 (pórovitý předmět) syn. houbička 3:
hubka na nádobí
Prachu a zaschlého bahna se zbavíte pomocí hubky nebo kartáče.
Vlhkou hubkou jemně přejeďte okraje líčení, aby se barva lépe propojila s kůží.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)