skořice
[skořɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
sušená aromatická kůra z mladých větví tropického stromu skořicovníku používaná jako koření:
mletá / celá skořice
krupicová kaše se skořicí
přidat do těsta lžičku skořice
Moučník posypeme skořicí.
Svařte víno se skořicí a cukrem a touto směsí přelijte základ v zapékací míse.
2.
vonná silice získávaná z kůry tohoto stromu:
mýdlo se skořicí
masážní olej s přídavkem skořice
Kořeněné parfémy jsou obvykle založené na pepři, hřebíčku a skořici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[skořɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
sušená aromatická kůra z mladých větví tropického stromu skořicovníku používaná jako koření:
mletá / celá skořice
krupicová kaše se skořicí
přidat do těsta lžičku skořice
Moučník posypeme skořicí.
Svařte víno se skořicí a cukrem a touto směsí přelijte základ v zapékací míse.
2.
vonná silice získávaná z kůry tohoto stromu:
mýdlo se skořicí
masážní olej s přídavkem skořice
Kořeněné parfémy jsou obvykle založené na pepři, hřebíčku a skořici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)