domácky
[domaːckɪ]
příslovce
1. (2. st. -áčtěji)
způsobem typickým pro domov 1 (místo, kde někdo žije), pro domácí, rodinné prostředí, jako doma:
domácky poklidná atmosféra
Známí ho oslovují domácky Pepa.
Jeho žena je domácky založená. má smysl pro domov a rodinu
Dřevěné regály působí mnohem domáčtěji než kovové.
2.
bez odborného vybavení, svépomocí, zprav. ne profesionálně a sériově, podomácku:
Vyrábíme vlastní domácky dělané hedvábné šály.
Rukáv měl z hrubé, domácky tkané látky.
Nabídli nám domácky vyrobený chléb.
Šlo o domácky připravenou výbušninu.
→ podomácku, po domácku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[domaːckɪ]
příslovce
1. (2. st. -áčtěji)
způsobem typickým pro domov 1 (místo, kde někdo žije), pro domácí, rodinné prostředí, jako doma:
domácky poklidná atmosféra
Známí ho oslovují domácky Pepa.
Jeho žena je domácky založená. má smysl pro domov a rodinu
Dřevěné regály působí mnohem domáčtěji než kovové.
2.
bez odborného vybavení, svépomocí, zprav. ne profesionálně a sériově, podomácku:
Vyrábíme vlastní domácky dělané hedvábné šály.
Rukáv měl z hrubé, domácky tkané látky.
Nabídli nám domácky vyrobený chléb.
Šlo o domácky připravenou výbušninu.
→ podomácku, po domácku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)