respirátor
[respɪraːtor]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
1.
pomůcka z netkané textilie, opatřená zprav. filtrem a připevňovaná na obličej jako ochrana před infekcí, vdechnutím škodlivých látek, dýchací maska:
respirátor s výdechovým ventilem
nasadit si jednorázový respirátor
Stavbaři musí v prašném prostředí nosit respirátory.
Ani respirátory s nejúčinnějšími filtry nechrání před virovou nákazou zcela.
2.
dýchací přístroj zajišťující pacientovi umělé dýchání, ventilační přístroj syn. ventilátor 2:
přenosný respirátor
Pacient je na jednotce intenzivní péče napojen na respirátor.
Chlapec je stále ve vážném stavu a dýchá pomocí respirátoru.
Probrala se z umělého spánku a včera ji lékaři odpojili od respirátoru.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[respɪraːtor]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
1.
pomůcka z netkané textilie, opatřená zprav. filtrem a připevňovaná na obličej jako ochrana před infekcí, vdechnutím škodlivých látek, dýchací maska:
respirátor s výdechovým ventilem
nasadit si jednorázový respirátor
Stavbaři musí v prašném prostředí nosit respirátory.
Ani respirátory s nejúčinnějšími filtry nechrání před virovou nákazou zcela.
2.
dýchací přístroj zajišťující pacientovi umělé dýchání, ventilační přístroj syn. ventilátor 2:
přenosný respirátor
Pacient je na jednotce intenzivní péče napojen na respirátor.
Chlapec je stále ve vážném stavu a dýchá pomocí respirátoru.
Probrala se z umělého spánku a včera ji lékaři odpojili od respirátoru.
Poznámka Druhý význam popisuje běžné, nikoli terminologické užití (v odborném diskurzu je považován za nesprávný).
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)