major
[major]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři, -orové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨šp.<lat.⟩
(do roku 2010 v armádě, v bezpečnostních sborech i dnes) hodnost o stupeň vyšší než kapitán, (od roku 2011 v armádě) nejnižší hodnost vyšších důstojníků • voják, policista ap. s touto hodností:
plnit příkazy majora
Povýšili ho na majora.
Praporu velel major Novotný.
Oba majoři dostali povolení najímat dobrovolníky.
► majorka
[majorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
Velitelkou chemické jednotky v Afghánistánu byla majorka Bělská.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[major]
(2. j. -ora, 3., 6. j. -orovi, -oru, 1. mn. -oři, -orové)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨šp.<lat.⟩
(do roku 2010 v armádě, v bezpečnostních sborech i dnes) hodnost o stupeň vyšší než kapitán, (od roku 2011 v armádě) nejnižší hodnost vyšších důstojníků • voják, policista ap. s touto hodností:
plnit příkazy majora
Povýšili ho na majora.
Praporu velel major Novotný.
Oba majoři dostali povolení najímat dobrovolníky.
► majorka
[majorka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
Velitelkou chemické jednotky v Afghánistánu byla majorka Bělská.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)