hřmot
[hřmot]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
silný dunivý nebo řinčivý zvuk, zvuky způsobené činností strojů, přírodními jevy ap., rámus, rachot syn. lomoz, hlomoz 1:
hřmot motorů / bubnů / peřejí
hřmot tříštícího se skla
Ulicemi zní hřmot projíždějících vozidel.
Hřmot padajícího zdiva dolehl až sem.
2.
směs různých prolínajících se pronikavých zvuků na nějakém rušném místě, hluk, ruch syn. lomoz, hlomoz 2:
hřmot ulice / města
stále se zvětšující hřmot městských sídel
hřmot noční diskotéky
Z budovy se ozývá hřmot a ruch.
Poslouchali hřmot večírku, doléhající z patia domu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hřmot]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
silný dunivý nebo řinčivý zvuk, zvuky způsobené činností strojů, přírodními jevy ap., rámus, rachot syn. lomoz, hlomoz 1:
hřmot motorů / bubnů / peřejí
hřmot tříštícího se skla
Ulicemi zní hřmot projíždějících vozidel.
Hřmot padajícího zdiva dolehl až sem.
2.
směs různých prolínajících se pronikavých zvuků na nějakém rušném místě, hluk, ruch syn. lomoz, hlomoz 2:
hřmot ulice / města
stále se zvětšující hřmot městských sídel
hřmot noční diskotéky
Z budovy se ozývá hřmot a ruch.
Poslouchali hřmot večírku, doléhající z patia domu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)